Environmentální bezpečnost
Environmentální bezpečnost je stav, při kterém je pravděpodobnost vzniku krizové situace vyvolané narušením životního prostředí ještě přijatelná. Základním dokumentem, který vymezuje environmentální bezpečnost je Koncepce environmentální bezpečnosti 2021-2030 s výhledem do roku 2050.
Gestorem za oblast environmentální bezpečnosti je samostatné oddělení bezpečnosti a krizového řízení. Zajišťuje pravidelnou aktualizaci Koncepce environmentální bezpečnosti a přípravu a aktualizaci krizové dokumentace, včetně Databáze zdrojů rizik v oblasti krizového řízení. Dále spolupracuje na přípravě strategických dokumentů v působnosti MŽP, které se dotýkají environmentální bezpečnosti.
Oddělení rovněž působí jako gestor v rámci implementace Rámce ze Sendai pro snižování rizika katastrof, přijatého na 3. světové konferenci o snižování rizika katastrof. V této oblasti koordinuje činnost Národní platformy pro snižování rizika katastrof.
Ke stažení:
Koncepce environmentální bezpečnosti 2021-2030 (PDF, 3.07 MB)
Rámec pro snižování rizika katastrof Sendai 2015-2030 (PDF, 226.3 KB)
Národní platforma pro snižování rizika katastrof byla ustavena v roce 2005 v rámci plnění závazků přijatých ČR na 2. světové konferenci o snižování rizika katastrof v japonském Hyogo.
Cílem bylo vytvořit platformu s určenými odpovědnostmi pro usnadnění koordinace mezi jednotlivými sektory, včetně zachování širokého dialogu na národní i regionální úrovni za účelem zvyšování povědomí mezi příslušnými sektory.
Pod pojmem „národní platforma“ se rozumí národní mechanismus pro koordinaci a politická doporučení týkající se snižování rizika katastrof, který musí být mezisektorový a interdisciplinární, s účastí veřejných, soukromých a občanských společností, zahrnující všechny dotčené subjekty v rámci země. Národní platformy představují národní mechanismus Mezinárodní strategie pro snižování rizika katastrof OSN.
Od roku 2015 je platforma poradním orgánem ministra životního prostředí.
Ke stažení:
Statut Národní platformy pro snižování rizika katastrof (PDF, 90.73 KB)
Jednací řád Národní platformy pro snižování rizika katastrof (PDF, 86.61 KB)
Porozumění riziku katastrof, UN DRR, PreventionWeb
Snižování rizika katastrof
Od konce 20. století je stále častěji pozorován zvýšený výskyt přírodních katastrof jak geologického, tak hydrometeorologického původu (např. extrémní srážky, bouře, extrémní vítr, extrémně vysoké teploty, povodně, sesuvy půdy) a došlo v důsledku toho k řadě závažných havárií průmyslových podniků. Za jednu z příčin vzrůstající frekvence katastrof je považována změna klimatu. Snaha mezinárodních organizací o snížení rizika katastrof vyústila ve vyhlášení Mezinárodní dekády pro snižování následků přírodních katastrof (1990–1999).
Hlavní aktivitou desetiletí bylo uspořádání 1. světové konference o omezování přírodních katastrof v roce 1994 v japonské Jokohamě. Byla přijata „Jokohamská strategie pro bezpečnější svět“, která zahrnovala základní principy pro snížení rizika katastrof, zmírňování jejich následků a adaptaci a Akční plán na následující, desetileté období.
Spolupořadatelem konference byl Úřad Organizace spojených národů pro snižování rizika katastrof (UNDRR).
V roce 2005 se konala 2. světová konference o snižování rizika katastrof v japonském Kobe. Jednání a diskuze v rámci konference vyústily v přijetí zásadního dokumentu, a to „Budování odolnosti národů a společenství vůči katastrofám: Akční rámec z Hyogo pro období 2005–2015“, jehož úkolem bylo posílit schopnosti zemí v oblasti identifikace rizika, zvyšování resilience a investování do připravenosti na katastrofy.
Cílem 3. světové konference o snižování rizika katastrof v japonském Sendai, která se konala v roce 2015, bylo vyhodnotit zkušenosti z uplatňování Akčního rámce z Hyogo pro období 2005–2015 a formulovat základní dokumenty na další, patnáctileté období. Delegaci ČR vedl ministr životního prostředí.
Součástí regionálních aktivit v rámci UNDRR je činnost Evropského fóra pro snižování rizika katastrof OSN, které se zaměřuje na problémy jednotlivých regionů a výměnu zkušeností z řešení katastrof specifických pro konkrétní region.