Brexit a životní prostředí
Brexit a životní prostředí
Spojené království (UK) vystoupilo z EU dne 31. ledna 2020. Od 31. prosince 2020, kdy skončilo tzv. přechodné období, se již na UK nevztahuje právo EU. Dne 1. května 2021 vstoupila v platnost nová Dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a UK.
Dne 1. února 2020 vstoupila v platnost Dohoda o vystoupení UK z EU. Tato dohoda stanovila přechodné období do konce roku 2020, během něhož se na UK i nadále vztahovalo právo EU, a to včetně předpisů týkajících se životního prostředí a klimatu. Dne 1. května 2021 pak vstoupila v platnost Dohoda o obchodu a spolupráci (Trade and Cooperation Agreement – TCA), která nastavila podobu budoucího vztahu mezi EU a UK.
Změny v důsledku brexitu
Navzdory uzavření dohody o budoucím vztahu došlo od 1. ledna 2021 v řadě oblastí k významným změnám. Evropská komise proto vydala sérii technických oznámení určených zainteresovaným aktérům, která popisují dopady konce přechodného období na jednotlivá odvětví. Tato oznámení se zaměřují i na oblasti týkající se životního prostředí a klimatu, konkrétně:
- regulace chemických látek dle nařízení REACH;
- vývoz a dovoz nebezpečných chemických látek;
- geneticky modifikované organismy;
- invazní nepůvodní druhy;
- obchod s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin;
- ekoznačka EU;
- systém environmentálního řízení a auditu;
- fluorované skleníkové plyny;
- systém EU pro obchodování s emisemi skleníkových plynů;
- vykazování emisí CO2 z námořní dopravy;
- recyklace lodí;
- přeprava odpadů.
Informace k chemickým látkám jsou dostupné také na stránkách ECHA. Dne 9. července 2020 pak EK vydala obecné sdělení k připravenosti na konec přechodného období.
Nad rámec těchto materiálů byly na webu MŽP zveřejněny informace o dopadu brexitu na obchod s ohroženými druhy chráněnými úmluvou CITES (PDF, 106.6 KB) .
Dohoda o obchodu a spolupráci (TCA)
Ustanovení týkající se životního prostředí a klimatu jsou převážně součástí tzv. rovných podmínek pro otevřenou a spravedlivou hospodářskou soutěž, které mají zajistit, že žádná ze stran nezíská konkurenční výhodu např. tím, že bude ve vybraných oblastech snižovat své standardy (viz čl. 355–357 a 390–396). EU a UK konkrétně potvrzují svou ambici dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a hlásí se k přístupu předběžné opatrnosti.
V dohodě je dále vyjmenováno 8 oblastí, na které se vztahuje definice „úrovně ochrany životního prostředí“: a) průmyslové emise; b) emise do ovzduší a kvalita ovzduší; c) příroda a zachování biodiverzity; d) nakládání s odpady; e) ochrana a zachování vodního prostředí; f) ochrana a zachování mořského prostředí; g) prevence, omezení a eliminace rizik pro lidské zdraví nebo životní prostředí vyplývajících z výroby, používání, uvolňování nebo odstraňování chemických látek; h) řízení dopadů zemědělské produkce nebo produkce potravin na životní prostředí. „Úroveň ochrany klimatu“ je pak definována jako úroveň ochrany týkající se emisí a pohlcování skleníkových plynů a postupného odstraňování látek poškozujících ozonovou vrstvu. V případě skleníkových plynů se na straně EU jedná o cíl 40% snížení emisí do roku 2030, na straně UK pak o jeho podíl v rámci tohoto cíle.
Obě strany se přitom zavazují, že nesníží způsobem, který by ovlivnil vzájemný obchod či investice, svou úroveň ochrany životního prostředí či klimatu pod úroveň platnou na konci přechodného období, a to i pokud jde o její vymáhání. Do této úrovně ochrany se počítají i případné cíle stanovené právními předpisy ve výše definovaných oblastech (s výjimkou cílů týkajících se emisí a pohlcování skleníkových plynů), a to i v případě, že dosažení daného cíle je plánováno až po skončení přechodného období. Dohoda však současně potvrzuje, že EU a UK mají právo stanovit v oblasti životního prostředí a klimatu vlastní politiky a priority, rozhodnout o vhodné úrovni jejich ochrany a přijmout právní předpisy v souladu se svými mezinárodními závazky. Co se týče vývoje v průběhu času, TCA obsahuje jen nezávaznou formulaci, že EU a UK budou pokračovat v úsilí o navýšení úrovně ochrany životního prostředí a klimatu.
Dohoda také stanovuje, že každá ze stran bude mít k 1. lednu 2021 systém stanovování cen uhlíku (ETS), který bude zahrnovat emise skleníkových plynů z výroby elektřiny a tepla, z průmyslu a nejpozději do 2 let i z letectví a jehož účinnost bude udržovat výše uvedenou úroveň ochrany. Obě strany zachovají svůj systém tak dlouho, dokud pro ně bude představovat účinný nástroj v boji proti změně klimatu, a v každém případě zachovají stanovenou úroveň ochrany. Současně budou v této oblasti spolupracovat a zváží propojení svých systémů za předpokladu zachování jejich integrity.
EU a UK se dále hlásí k dodržování mezinárodně uznávaných zásad, k nimž se zavázaly. Jde zejména o zásadu, že ochrana životního prostředí by měla být začleněna do tvorby politik, a o hlavní zásady politiky EU v oblasti životního prostředí (tj. prevence, předběžná opatrnost, náprava škod především u zdroje, „znečišťovatel platí“). Strany také potvrzují své závazky týkající se postupů pro hodnocení dopadů navrhovaných činností na životní prostředí, a to včetně posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a strategického posuzování vlivů na životní prostředí (SEA). Za účelem vymáhání svých právních předpisů pak musejí EU a UK zajistit, že jejich příslušné orgány mají k dispozici potřebné nástroje a že jejich správní či soudní řízení umožňují fyzickým a právnickým osobám bez obtíží napadat porušování těchto předpisů.
V kapitole o obchodu a udržitelném rozvoji (viz čl. 397–407) se EU a UK zavazují účinně provádět jimi ratifikované mnohostranné dohody v oblasti životního prostředí, včetně Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a Pařížské dohody. Obě strany budou dále provádět opatření k potírání nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, podporovat obchod s produkty pocházejícími z udržitelného využívání biologických zdrojů a přijímat opatření k ochraně biodiverzity v případech, kdy je vystavena tlakům spojeným s obchodem a investicemi (zejména co se týče šíření invazních nepůvodních druhů).
S ochranou životního prostředí souvisejí i některá ustanovení týkající se kontroly subvencí (viz čl. 367(14) a Přílohu 27) a příloha věnovaná chemickým látkám (viz Přílohu 13), kde se EU a UK dohodly na omezeném spektru společných nástrojů, které by měly usnadnit vzájemný obchod. Jedná se zejména o používání Globálně harmonizovaného systému klasifikace a označování chemických látek OSN a o výměnu informací.
V rámci horizontálních ustanovení TCA jsou pak uvedeny základy vzájemné spolupráce (viz čl. 764 a 770–772), mezi něž patří mj. boj proti změně klimatu. EU a UK potvrzují svůj závazek posílit globální reakci na tuto hrozbu, budou dodržovat Pařížskou dohodu a zdrží se jednání, které by podstatně mařilo její cíl a účel. Obě strany budou rovněž prosazovat boj proti změně klimatu na mezinárodních fórech a jednat s dalšími zeměmi a regiony o navýšení jejich ambice při snižování emisí skleníkových plynů. Výše uvedené je současně jedním z tzv. podstatných prvků dohody, což znamená, že jedna ze stran může zčásti či zcela pozastavit nebo ukončit její provádění, pokud se domnívá, že druhá strana zde závažně porušila své povinnosti. TCA přitom upřesňuje, že za závažné porušení jejích podstatných prvků bude vždy považováno jednání, které by podstatně mařilo cíl a účel Pařížské dohody. Dalším základem spolupráce (nikoli však už podstatným prvkem dohody) je globální spolupráce, kde se EU a UK zavazují podporovat mnohostranná řešení a usilovat o spolupráci v oblastech, jako je změna klimatu, udržitelný rozvoj, přeshraniční znečištění či ochrana životního prostředí.
Vzhledem k tomu, že TCA nestihla být ratifikována do konce přechodného období, strany se dohodly na jejím předběžném provádění od 1. ledna do 30. dubna 2021. Dne 1. května 2021 pak dohoda vstoupila v platnost.
Více informací o brexitu
Nadresortní web Úřadu vlády k brexitu
Otázky a odpovědi k vystoupení UK z EU
Otázky a odpovědi k obsahu TCA
Kontakt pro případné dotazy