Nagojský protokol
Genetické zdroje: přístup a sdílení přínosů v souvislosti s Nagojským protokolem
Přístup ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání jsou jedním ze tří hlavních cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti, jež vstoupila v platnost v roce 1993 a patří k nejvýznamnějším mezinárodním úmluvám v oblasti životního prostředí. Konkrétně jej rozvádí článek 15, který mimo jiné uznává suverénní právo států na jejich přírodní zdroje a jejich pravomoc stanovit podmínky přístupu ke genetickým zdrojům. Za účelem naplnění tohoto cíle byl v roce 2010 sjednán Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, který vstoupil v platnost dne 12. 10. 2014. Česká republika se stala jeho smluvní stranou dne 4. 8. 2016. Protokol má vytvořit transparentní pravidla pro přístup ke genetickým zdrojům (na základě předchozího informovaného souhlasu) a zajistit spravedlivé sdílení přínosů mezi jejich poskytovateli a uživateli (v souladu se vzájemně dohodnutými podmínkami). Sdílení přínosů je zároveň motivačním opatřením na ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti. Úlohou smluvních stran protokolu je také zajistit, aby uživatelé na jejich území dodržovali výše uvedená pravidla.
EU jako smluvní strana Nagojského protokolu ponechává otázku regulace genetických zdrojů na jednotlivých členských státech a zabývá se pouze otázkou dodržování pravidel uživateli na území EU. V této souvislosti EU přijala nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014 ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii, a prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1866 ze dne 13. října 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla, pokud jde o registr sbírek, monitorování dodržování pravidel ze strany uživatelů a osvědčené postupy. Dále Komise vydala metodický pokyn k oblasti působnosti nařízení a hlavním povinnostem uživatelů v Unii, který má uživatelům objasnit některé aspekty a usnadnit tzv. postup s náležitou péčí.
V návaznosti na předpisy EU přijala Česká republika zákon č. 93/2018 Sb. o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu, účinný od 20. 6. 2018, který zajišťuje aplikaci implementovaných nařízení EU z hlediska institucionálního, procedurálního a sankčního. Metodický pokyn MŽP k postupu podle zákona č. 93/2018 Sb., o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu představuje výkladovou pomůcku pro uživatele genetických zdrojů v ČR a doplňuje metodický pokyn Komise pro kontext českého prostředí.
Genetické zdroje českého původu regulaci v souvislosti s Nagojským protokolem nepodléhají.
Informace pro uživatele genetických zdrojů
Nařízení (EU) č. 511/2014 ukládá uživatelům genetických zdrojů povinnost postupovat s náležitou péčí. Jedná se o administrativní povinnost získávat, uchovávat a předávat dalším uživatelům informace dokládající, že k využívaným genetickým zdrojům byl uplatněn přístup v souladu s platnými právními předpisy poskytující země, případně že jsou sdíleny přínosy plynoucí z využívání těchto zdrojů. Pro uživatele znamená zejména nutnost evidovat informace dokládající legální původ genetického materiálu a to, že jej využívají v souladu s případnými podmínkami dohodnutými s poskytovatelem materiálu.
Ve fázi financování výzkumu, případně ve fázi konečného vývoje produktu pak mají uživatelé povinnost podat prohlášení o tom, že postupovali s náležitou péčí, a to on-line, prostřednictvím systému DECLARE.
Užitečné informace k postupu s náležitou péčí i k některým konkrétním situacím z praxe obsahují výše uvedené metodické pokyny Komise a MŽP.
Odkazy a dokumenty ke stažení
- Nagojský protokol: metodické pokyny pro uživatele genetických zdrojů v ČR (PDF, 3.32 MB)
- Informační systém pro přístup a sdílení přínosů (informace o právních předpisech v jednotlivých státech, kontakty); informační webinář
- DECLARE (nástroj pro podávání prohlášení o postupu s náležitou péčí)
- Žádost o registraci do systému DECLARE: pro fyzické osoby (DOCX, 39.08 KB) , pro právnické osoby (DOCX, 39.63 KB)
- Oficiální stránky úmluvy
- Nagojský protokol (text ze Sbírky mezinárodních smluv)
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014 (text)
- Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1866 (text)
- Evropská komise: genetické zdroje – přístup a sdílení přínosů (web)
- Pokyny k oblasti působnosti a hlavním povinnostem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014 o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii (text)
- Zákon č. 93/2018 o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu (text ze Sbírky zákonů)
- Vilm ABS Dialogue – Informing about Domestic Measures for Access to Genetic Resources, Bundesamt für Naturschutz (BfN), 2017
- Vilm ABS Dialogue – Informing about Domestic Measures for Access to Genetic Resources, Bundesamt für Naturschutz (BfN), 2018
Kontakt
Gestorem Nagojského protokolu v ČR je Ministerstvo životního prostředí.
Národní kontaktní osoba: Eliška Rolfová, odbor druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků (eliska.rolfova@mzp.gov.cz, abs@mzp.gov.cz, tel.: 267 122 030).
Máte-li zájem dostávat aktuality týkající se Nagojského protokolu, kontaktujte prosím MŽP na výše uvedených adresách.
Dokumenty
-
Program Copernicus (dříve GMES)
Program Evropské unie Copernicus je program pozorování a monitorování Země zkoumající naši planetu a její životní prostředí ku prospěchu všech evropských občanů.
-
Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA)
Je nejrozsáhlejší dohodou uzavřenou v rámci Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva). Dohoda byla sjednána 16. června 1995 v Haagu a v platnost vstoupila 1.listopadu 1999. Česká republika je členem od 1. září 2006.
-
Úmluva OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací, zvláště v Africe
United Nations Convention to Combat Desertification in those Countries Experiencing Serious Drought and/or Desertification, particularly in Africa, Paris 1994Úmluva OSN o desertifikaci byla sjednána v Paříži v roce 1994.
-
Úmluva Rady Evropy o krajině
Council of Europe Landscape Convention Úmluva Rady Evropy o krajině (dále jen „Úmluva“) je výsledkem společného zájmu zemí v úsilí o udržitelnost rozvoje krajiny, založeném na vyvážených harmonických vztazích mezi sociálními potřebami, hospodářskou...
-
Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu
Kyoto Protocol to the United Nations Framework Convention on Climate ChangeKjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (dále jen „Protokol“) byl přijat v prosinci roku 1997.
-
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Rio de Janeiro, 1992UN Framework Convention on Climate Change/UNFCCC, Rio de Janeiro 1992Rámcová úmluva OSNRámcová úmluva OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva) byla přijata na Konferenci OSN o životním prostředí a...
-
Mezinárodní smlouvy v oblasti životního prostředí
Česká republika je smluvní stranou několika desítek důležitých mnohostranných environmentálních smluv.
-
Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES)
Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES)
-
Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES)
Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES)
-
Karpatská úmluva
Základní informace o Karpatské úmluvě
-
Karpatská úmluva
Základní informace o Karpatské úmluvě