Struktura a hierarchické úrovně ÚSES
Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory. Základní skladebné části definuje vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se mj. stanoví podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření (viz § 1 - 6 vyhlášky)
- Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.
- Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.
Koncept ÚSES, resp. metodické podklady pro jeho vymezování pracují mimo to s další funkční součástí ÚSES - s interakčními prvky. Jsou to zpravidla nespojité segmenty krajiny přírodě blízkého charakteru s nespecifickými prostorovými parametry, které na lokální úrovni fakticky zprostředkovávají ekostabilizační funkce závazně vymezeného a funkčního ÚSES do okolních částí krajiny. Za interakční prvky můžeme považovat celou škálu existujících krajinných prvků, např. meze, remízky, stromořadí v krajině, krajinotvorné sady apod., a to bez ohledu na druh pozemku dle katastru nemovitostí, na kterém se vyskytují.
Rozlišuje se nadregionální, regionální a místní (lokální) systém ekologické stability. Jde o růzdílné hierarchické úrovně ÚSES vymezované ve vazbě na úroveň a šíři spektra reprezentativních biogeografických jednotek.
- Nadregionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu biogeografických regionů (bioregionů) příslušné biogeografické podprovincie. Nadregionální ÚSES vymezuje a hodnotí Ministerstvo životního prostředí v plánu nadregionálního ÚSES, který je podkladem pro závazné vymezení nadregionálního ÚSES v zásadách územního rozvoje, resp. v územním rozvojovém plánu.
- Regionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu typů biochor v příslušném biogeografickém regionu. K vymezení regionálního ÚSES v plánu regionálního ÚSES jsou příslušné krajské úřady s výjimkou území národních parků, chráněných krajinných oblastí a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území. Vymezení regionálního ÚSES navazuje na koncepční vymezení nadregionálního ÚSES, doplňuje a rozvíjí ho na úrovni nižších biogeografických jednotek.
- Místní (lokální) ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu reprezentativních skupin typů geobiocénů (STG) dané biochory. Místní ÚSES ve svém správním obvodu v plánu místního ÚSES vymezují a hodnotí obecní úřady obcí s rozšířenou působností s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem a území chráněných krajinných oblastí, kde je k vymezení a hodnocení místního ÚSES příslušná správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (správa chráněné krajinné oblasti). Vymezení místního ÚSES navazuje na vymezení namístního (nadregionálního a regionálního ÚSES), v místních podmínkách ho zpřesňuje a doplňuje ho.
Specifickým případem jsou území vojenských újezdů, ve kterých jsou orgánem ochrany přírody příslušným k vymezení a hodnocení regionálního a místního ÚSES újezdní úřady.
Dokumenty
-
ÚSES v územním plánu
Orgány ochrany přírody jsou ve smyslu § 54 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (NSZ), dotčenými orgány v procesu územního plánování. V něm uplatňují požadavky na závazné vymezení ÚSES v územních plánech obcí ve svém správním území zpravidla formou plánu (místního) ÚSES. Podstatné je, aby podmínky využití ploch, které jsou vydaným územním plánem vymezeny pro plnění funkce ÚSES, byly stanoveny tak, aby při rozhodování v území nedošlo ke snížení jejich ekologické stability, resp. tak, aby ekologická stabilita byla zachována, případně zvyšována.
-
Plán ÚSES
Vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability stanoví ve smyslu § 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability. Plány ÚSES jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích (ÚPD) a jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající příslušné ÚPD. Plány místního ÚSES obsahují všechny hierarchické úrovně ÚSES a jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územních, případně regulačních plánech obcí. V místních podmínkách upřesňují vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES z nadřazené územně plánovací dokumentace a síť ÚSES doplňují o skladebné části místní úrovně ÚSES.
-
Územní systém ekologické stability
Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“.