Domů Agenda Příroda a krajina Nepůvodní a invazní druhy Legislativa

Legislativa

Evropská právní úprava

Evropská právní úprava v oblasti invazních nepůvodních druhů je obsažena v Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, které vstoupilo v účinnost k 1. lednu 2015. Nařízení stanovuje základní pravidla k nejvíce problematickým invazním nepůvodním druhům z hlediska EU. Zavádí kritéria hodnocení rizik, stanovení seznamu invazních nepůvodních druhů, omezení a režim případných výjimek, povinnost sledování, eradikaci nově zjištěných nebo regulaci široce rozšířených druhů.

V souvislosti s nařízením komise zveřejnila v Úředním věstníku Evropské Unie prováděcí nařízení komise (EU) 2016/1141 s účinností od 3. srpna 2016, kterým se přijímá seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii („unijní seznam“). Na seznamu bylo celkem 37 druhů, z toho 23 zvířat a 14 rostlin. V roce 2017 proběhla 1. aktualizace unijního seznamu, která byla přijata prováděcím nařízením komise (EU) 2017/1263 s účinností od 2. 8. 2017 (na unijním seznamu přibylo 12 druhů). V roce 2019 proběhlo hlasování o 2. aktualizaci unijního seznamu, kdy bylo přijato prováděcí nařízení komise (EU) 2019/1262 s účinností od 15. 8. 2019 (na unijním seznamu přibylo 17 druhů).

V roce 2022 proběhla 3. aktualizace unijního seznamu, která byla přijata prováděcím nařízením komise (EU) 2022/1203 s účinností od 2. 8. 2022 (kdy na unijním seznamu přibylo 22 druhů). Celkem je nyní na unijním seznamu zařazeno 88 druhů, přičemž 41 je rostlinných a 47 živočišných druhů.

Pro druhy zařazené na unijním seznamu jsou nařízením stanoveny zákazy jejich uvolňování do životního prostředí, dovozu nebo převážení na území EU, držení, chovu nebo pěstování a uvádění na trh. Z těchto zákazů mohou členské státy povolit výjimku pouze ve velmi omezeném okruhu případů, konkrétně pro účely výzkumu, ex-situ ochrany či využití invazního nepůvodního druhu k léčebným účelům (v ostatních případech může jít jen o výjimečné důvody naléhavého veřejného zájmu, kdy je nezbytné žádat EK o oprávnění k povolení výjimky).

Využívání nepůvodních druhů v oblasti akvakultury, tedy hospodářské produkce ryb či dalších vodních organismů (v našich podmínkách zejména rybníkářství), je specificky upraveno Nařízením Evropského parlamentu a Rady EU č. 708/2007 Sb. o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře a jeho změn dle Nařízení č. 304/2011 a Nařízení č. 2022/516. Cílem tohoto nařízení je přispět k dlouhodobě udržitelnému rozvoji odvětví akvakultury tím, že bude ve vztahu k cizím a místně se nevyskytujícím druhům zajištěno posouzení a minimalizace možných vlivů (včetně vlivu necílových druhů) na biologickou rozmanitost, na přírodní stanoviště nebo jiné druhy. Nařízení proto vymezuje podrobně postup pro povolování vysazování či přemisťování (souhrnně označováno nařízením jako „přesuny“) cizích a místně se nevyskytujících druhů v rámci jejich použití v akvakultuře. Specifický režim stanovuje pro tzv. uzavřená zařízení akvakultury a z nezbytnosti povolování vyjímá vybrané dlouhodoběji využívané druhy ryb (vyjmenované v příloze IV nařízení, z nichž většina se v ČR běžně užívá).

Nařízení č. 708/2007 dle článku 23 ukládá členským státům povinnost zřídit rejstřík vysazení a přemístění a dále dle článku 2.7 vést seznam uzavřených zařízení akvakultury. 

Stáhněte si...

Česká právní úprava

Přestože obě nařízení jsou svou povahou přímo použitelný evropský právní předpis, bylo nutné připravit novelizaci českých legislativních předpisů, zejména určení kompetencí, procesních a sankčních postupů. Nařízení a česká úprava jsou tedy komplementární a je třeba pracovat s oběma právními dokumenty zároveň.

V České republice je nově od 1. 1. 2022 účinný zákon č. 364/2021 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů. Stěžejní částí je novela zákona o ochraně přírody a krajiny , kde jsou nově zakotveny podrobnosti k procedurám, kompetencím i monitoringu výskytu invazních nepůvodních druhů, jejich šíření a vlivů na související ekosystémy i postupy jejich praktické regulace. Úpravy se promítly i do souvisejících 6 právních předpisů: zákona o myslivosti (zejména v rozšíření možnosti zasahovat proti invazním druhům), lesního zákona nebo zákona o rybářství (např. omezení využívání invazních druhů jako nástražní rybičky). Dílčí změny se pak týkají zákona na ochranu zvířat proti týrání (zejména doplněním důvodu k usmrcení), vodního zákona nebo zákona o rostlinolékařské péči.

Samotná novela zákona konkrétní způsoby regulace jednotlivých invazních nepůvodních druhů z unijního seznamu do detailu nespecifikuje. Základní principy vyplývají z evropského nařízení a podrobnosti budou upravovat tzv. zásady regulace. Zásady regulace jsou připravovány pro široce rozšířené invazní nepůvodní druhy, stanoví cíl aktivit v celorepublikovém měřítku a specifikují vhodné metody regulace či eradikace druhů. Na zásady budou navazovat opatření obecné povahy pro konkrétní regiony (vytvářená a vydávaná krajskými úřady, Agenturou a správami NP). Ty v regionálním měřítku určí, kde, kdy a jak se bude vůči druhům zasahovat.

Povinností členských států EU je připravit komplexní analýzu způsobů šíření druhů při nezáměrném zavlečení či vysazení, na jejím základě určit prioritní způsoby šíření a k nim zpracovat akční plán (soubor plánů) s cílem tyto způsoby šíření řešit.

Stáhněte si...