Zemřel Ivan Dejmal
V noci na dnešek zemřel Ivan Dejmal, jedna z nejvýznamnějších osobností české politiky ochrany životního prostředí. „Ivan byl nesmírně čestný a rovný chlap, je to pro mě osobní ztráta,“ řekl ministr životního prostředí Martin Bursík. „Spolupracovali jsme mnoho let, byl pro mě kolegou už v osmdesátých letech minulého století. Obrovsky jsem si ho vážil – samozřejmě pro jeho odborné znalosti, ale především pro jeho osobní vlastnosti – přímost, odvahu a smysl pro spravedlnost,“ dodal Bursík.
Ing. Ivan Dejmal byl jedním z prvních ministrů životního prostředí české vlády. Zastával tuto funkci ve vládě, vedené premiérem Petrem Pithartem v letech 1991 – 1992. Podílel se na vzniku celé řady zásadních zákonů, které vedly k ozdravění životního prostředí České republiky, které bylo po 40 letech komunistického režimu v katastrofálním stavu. Prosadil také vznik Programu pro obnovu venkova. Ekologické problematice, především ochraně přírody a krajiny, se však věnoval již před listopadem 1989 a velmi intenzivně se v ochraně životního prostředí angažoval i po skončení své vládní mise. Mimo jiné spolupracoval jako odborník s řadou svých nástupců na postu ministra životního prostředí napříč politickým spektrem – s Jiřím Skalickým, Milošem Kužvartem, Liborem Ambrozkem i Martinem Bursíkem. V letech 1992 – 1994 pracoval v Českém ekologickém ústavu jako vedoucí sekce strategických studií. V roce 1993 založil a po tři roky vedl Spolek pro obnovu venkova. Spolu s bývalým federálním ministrem životního prostředí Josefem Vavrouškem založil Společnost pro trvale udržitelný život. V letech 1994 – 1995 byl ředitelem Českého ústavu ochrany přírody. Od roku 1995 působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. Byl také hlavním organizátorem série konferencí Tvář naší země - Krajina domova. V prosinci 2007 byl zvolen místopředsedou Rady Ústavu pro studium totalitních systémů.
Narodil se 17. října 1946 v Ústí nad Labem. Po maturitě na Střední zahradnické škole studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze, odkud byl vyloučen po zatčení za svoji činnost ve studentském hnutí. Studia mohl dokončit až po roce 1989. Po čtyřletém vězení za podvracení republiky (1970 – 1972 a 1974 – 1976) pracoval postupně jako závozník, metař, myč oken, výrobce náhrobních kamenů, údržbář, skladník, strojník chladicích a čerpacích zařízení, a to až do konce roku 1989.
Ivan Dejmal byl aktivním příslušníkem protikomunistické opozice od svých studentských let až do pádu režimu. Na konci roku 1976 byl u vzniku Charty 77 a posléze se stal také vedoucím její ekologické komise. Od roku 1987 vydával a redigoval samizdatový časopis Ekologický bulletin. V roce 1988 se účastnil založení Hnutí za občanskou svobodu a podílel se na založení první nezávislé ekologické organizace – Ekologické společnosti, která na podzim roku 1989 iniciovala vznik sdružení ekologických organizací Zelený kruh. V prosinci 1989 byl u založení konfederace politických vězňů. Od listopadu 1989 do voleb v roce 1990 byl vedoucím ekologické sekce programové komise Občanského fóra.
Poslední rozloučení s Ivanem Dejmalem se bude konat v úterý 12. února od 14:00 v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí v Praze 7.
Jakub Kašpar, tiskový mluvčí MŽP
Nekrology Ivanu Dejmalovi:
Dejmalova orná pole (Jiří Leschtina, HN)
Ivan Dejmal opustil naše řady (Martin Říha, STUŽ)
Ivan Dejmal - Rytíř severočeské krajiny (Věra Bartošková, ECN)
Nesmlouvavý ekolog a politik (Ondřej Nezbeda, Respekt.cz)
Radikální konzervativec (Zbyněk Petráček, LN)
Rozloučení (Petruška Šustrová, LN)
Rytířský zápas Ivana Dejmala za čest a krajinu (Jiří Černý, HN)
Za Ivanem Dejmalem (Čestmír Klos, Rozhlas.cz)
Řeč Martina Bursíka na pohřbu Ivana Dejmala
Stáhněte si...
- Smuteční oznámení (PDF, 32 kB)