Rorýsi mají šanci na přežití i v Praze
V rámci Mezinárodního roku biodiverzity [1] představilo dnes Ministerstvo životního prostředí dva vybrané druhy, které se dokonale přizpůsobily životu v blízkosti člověka. Vedle lípy (podrobné informace najdete v přiloženém Infolistu), upozornil náměstek ministra životního prostředí Tomáš Rothrőckl na nutnost chránit rorýse obecného. Ten žije v městském prostředí[2], s lidmi často doslova pod jednou střechou. Více než 95 % národní populace rorýse obecného hnízdí na lidských stavbách, a to jak v centrech měst, tak i v panelových sídlištích, kde ke hnízdění využívají především dutiny (např. ventilační průduchy) v podstřeší budov. „V letech 1989 až 2000 jsme zaznamenali jeho úbytek v Praze o 45% a podobně na tom jsou i ostatní velká města. Rorýs obecný dnes patří mezi zvláště chráněné živočichy,“ upozorňuje náměstek Tomáš Rothrőckl.
K velkému úbytku rorýsů žijících v těsném soužití s člověkem dochází i vlivem nešetrně prováděných rekonstrukcí budov. Pro rorýse je zcela zásadní zachování stávajících hnízdišť, případně zajištění jejich náhrady. Při rekonstrukci budovy je nejlepším opatřením otvory do dutin v podstřeší neuzavírat a ponechat je i nadále volně přístupné. V některých případech však tyto otvory zachovat nelze, pak je ideálním řešením instalace speciálních budek pro rorýse, tzv. rorýsovníků, které se mohou stát pro hnízdící rorýse adekvátní náhradou.
Vlastníkem takových rorýsovníků je nyní i Ministerstvo životního prostředí. Dva rorýsovníky, nainstalované na budově MŽP, jsou příkladem ideálního způsobu, jak vytvořit rorýsům náhradní či nové hnízdiště. Rorýsovníky jsou vyrobeny z osvědčeného materiálu – extrudovaného polystyrenu, který uvnitř budek zajistí stabilní podmínky pro uhnízdění rorýsů. Každý rorýsovník obsahuje 4 hnízdní komory – oba rorýsovníky tedy mohou hostit celkem 8 párů rorýsů.
„Rorýsovníky budeme sledovat a těšíme se, že brzy najdou své obyvatele, kteří v něm vyvedou mladé a rozšíří tak stávající pražskou populaci těchto krásných ptáků,“ dodává náměstek Rothrőckl.
Poznámky:
[1] Mezinárodní rok biodiverzity
V r. 2002 byl členskými zeměmi Úmluvy o biologické rozmanitosti a na Světovém summitu v Johannesburgu stanoven „Cíl 2010“. Jednalo se o iniciativu, jejímž smyslem bylo dosáhnout významného zpomalení úbytku biodiverzity na globální, národní a místní úrovni do roku 2010. V roce 2006 byl Valným shromážděním OSN "Cíl 2010" dodatečně zakomponován do tzv. Rozvojových cílů tisíciletí (Millenium Development Goals), které byly definovány již v roce 2000 a jejichž naplnění má vést k odstranění největších problémů rozvojového světa. Dnes je již jasné, že se cíle nepodařilo dosáhnout, nicméně právě proto je třeba v aktivitách pokračovat a snažit se zastavit úbytek biologické rozmanitosti během dalších let. Valné shromáždění OSN proto ustavilo rok 2010 Mezinárodním rokem biodiverzity. V řadě států budou probíhat informační a osvětové akce, zaměřené na základní cíle Úmluvy o biologické rozmanitosti. Pro konkretizaci a přiblížení tématu ochrany biologické rozmanitosti a cílů Roku biodiverzity v České republice zvolilo MŽP téma pro každý měsíc - jeden živočišný a jeden rostlinný druh, vázaný na určitý biotop. Cílem je ukázat rozmanitost biotopů v ČR, na ně vázanou rozmanitost druhů živočichů a rostlin a také ukázat problémy, kterým jsou tyto biotopy a na ně vázané druhy, vystaveny. Více informací k akcím MŽP najdete na stránkách ministerstva : http://www.mzp.cz/.
[2] Biotop – městské prostředí
Lidská sídla představují velmi specifická stanoviště. Druhová rozmanitost v nich sice není příliš velká, ale i přesto je zajímavá a unikátní. Vegetace lidských sídel v území není většinou příliš bohatá, ale přesto mnohé živočišné druhy opustily přírodní biotopy a dokonale se přizpůsobily životu v městském prostředí (např. netopýr velký). Nezřídka však ve městech zahlédneme i druhy, které se vyskytují především ve volné přírodě, zde však nacházejí obdobu svého přirozeného prostředí. Například budovy ve městech jsou pro některé živočichy obdobou skalních lokalit ve volné krajině. Můžeme tu pozorovat rorýse či kavku, kteří ve volné přírodě hnízdí na vysokých skalních věžích, stejně jako kuny skalní, které se dnes běžně vyskytují na půdách domů, některé druhy netopýrů, původně vázané na skalní štěrbiny. Další plochy ve městě, jako staveniště či nová sídliště, připomínají stepní stanoviště. Je zde sucho, řídká vegetace, praží sem slunce. Proto se tu vyskytují některé druhy žijící původně ve stepích, které v naší přírodě dnes nenajdou téměř žádné vhodné lokality. Výčet stanovišť ve městech může pokračovat dále – rumiště bohatá na živiny, zbořeniště, staré hřbitovy, městské parky, zahrady. Všechny tyto plochy představují pro mnoho druhů náhradu jejich přirozených (a ve volné krajině často mizejících) lokalit. Bohužel zásadním problémem je fakt, že druhovou pestrost obstarávají zejména nepůvodní druhy, s domovem na jiných kontinentech. Domácí druhy jsou tak vytlačovány a „vetřelci“ se mohou z městských sídel dále rozšířit i do volné krajiny. Vždyť v současnosti nejnebezpečnější invazní rostliny u nás, jako je bolševník velkolepý a všechny druhy křídlatek, se původně začaly pěstovat ve městech jako okrasné rostliny.
Fotografie z dnešní tiskové konference a několik fotografií z montáže rorýsovníků na budovu MŽP najdete zde.