Problém EIA: výsledek nekompetentnosti bývalých vlád
Skloňování EIA naší politickou reprezentací po celé republice je dnes na denním pořádku. Dokonce tak často, že i každý cizím jazykem nevládnoucí občan této republiky už rozpozná, co se skrývá za touto anglickou zkratkou.
Skoro každý opoziční a kupodivu i koaliční politik dnes ví, jak se zákon o posuzování vlivů na životní prostředí měl v minulosti novelizovat, aby nedošlo k ohrožení výstavby dopravních projektů v České republice.
A já se ptám: Co dělali všichni ti dnešní kritici (a často političtí matadoři) novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí celých 10 let, kdy nám běžel čas na uvedení české legislativy do souladu s evropskou směrnicí?
Proč celých 10 let tito současní kritici postupu nové vlády nepřijali evropská pravidla a nezopakovali u těch nejstarších staveb proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) v době, kdy tyto stavby byly dost daleko od možného získání stavebního povolení? Proč svými silami nevyjednali už před lety případné výjimky u Evropské komise a neposlali 20 let staré projekty do dalších povolovacích řízení? Ve kterém roce zamrzl tlak poslanců a šéfů stavebních asociací na bývalé vlády, aby se posuzování vlivů na životní prostředí vyřešilo jednou provždy a aby se zrychlilo povolovací řízení veškerých staveb v ČR novelou stavebního zákona? O tom dnes dotyční mlčí a předhánějí se v obviňování současné vlády, že s Evropskou komisí nevyjednala speciální výjimku pro to, aby projektům, u nichž se za 20 let nekoplo do země, bylo pro výstavbu uznáno stanovisko EIA vydané ještě před vstupem ČR do Evropské unie. Toto stanovisko je sice z legislativního hlediska ještě platné, protože bylo vydáno na dobu neurčitou, ale pravděpodobně neexistuje projekt, u kterého by za těch 20 let nedošlo ke změně území, ve kterém má být realizován.A pokud má Evropská komise takto staré projekty financovat z evropských fondů, pak nemůže být pro nikoho takovým překvapením, že si bude klást podmínky. A jednou z nich je právě nové posouzení vlivů jednotlivých záměrů na životní prostředí a zdraví našich občanů. Mimochodem právě současné vládě se u Komise podařilo jednu výjimku prozatím dojednat. A to, že se proces EIA nemusí opakovat úplně u všech projektů, ale že ty s „mladším“ stanoviskem EIA mohou běžet bez větších problémů dál. Díky tomu současná vláda zachránila přes 100 miliard korun, které bychom jinak už v loňském roce vraceli do Bruselu. To by byla zásadní rána pro už tak citlivý státní rozpočet. Zároveň můžou bez opakování procesu EIA běžet dál stovky stavebních projektů státních i soukromých investorů nevázaných na EU fondy.
To, že přístup Evropské komise je ohledně starších projektů velmi tvrdý až nekompromisní, je především důsledkem naprosté ignorace bývalých vlád a poslanců zákon o EIA novelizovat tak, jak to udělala celá Evropa už před léty.
Nemám problém s vyvozením politické zodpovědnosti, ale nebudu osobně pykat za neschopnost mých předchůdců. Za tu bohužel už dnes platíme my všichni.
Richard Brabec, ministr životního prostředí