MŽP nesouhlasí s návrhem zákona o NP Šumava od Plzeňského kraje
Ministerstvo životního prostředí zásadně nesouhlasí s návrhem zákona o Národním parku Šumava, který včera schválilo zastupitelstvo Plzeňského kraje. „Návrh plzeňských zastupitelů téměř kopíruje nedávný návrh komunistických poslanců, který zamítla jak vláda, tak poslanecká sněmovna. Přebírá i většinu jeho koncepčních chyb a přidává k nim navíc ještě další,“ odmítl návrh ministr životního prostředí Martin Bursík. „Vládě samozřejmě navrhnu zamítavé stanovisko a předpokládám, že návrh neprojde ani prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Vždyť je ještě horší, než ten předchozí z dílny KSČM,“ dodává Bursík.
Zásadním problémem je, že klíčové exekutivní pravomoci v řízení a správě národního parku by podle návrhu měl převzít „Výbor národního parku“. To by měl být sbor 21 lidí, jmenovaných zčásti vládou, parlamentem a oběma kraji, na nichž park leží. Výbor je de facto novým správním orgán, který má schvalovat stanovení zonace ochrany přírody v národním parku, plán péče i lesní hospodářský plán. Výbor dokonce jmenuje a odvolává ředitele národního parku a schvaluje jeho rozpočet. Přitom má být práce výboru z rozpočtu parku financována. „Rozhodování o konkrétních způsobech managementu v národním parku je vysoce odborná záležitost. Je velmi nezodpovědné navrhovat, aby se řízení národního parku svěřilo do rukou kolektivního orgánu, u kterého vůbec není jasné, komu a jak se bude zodpovídat. Navíc bych se opravdu vážně obával, že ve Výboru budou sedět především politici a nikoli odborníci. Vždyť se podívejte, kdo členy do výboru nominuje,“ varuje Martin Bursík. Nepřijatelné je rovněž to, že přestože Správa národního parku má být podřízena MŽP, nebude mít MŽP žádnou šanci ovlivnit, kdo ji povede ve funkci jejího ředitele. Výbor má též schvalovat rozpočet národního parku – jedná se přitom o kapitolu státního rozpočtu. „O státním rozpočtu nemůže rozhodovat žádný podobný výbor nějakým hlasováním. Musí být jasně daná konkrétní odpovědnost a možnost kontroly,“ dodává ministr Bursík. Přitom návrh fakticky činí ze Správy národního parku organizační složku státu. To se jednak opakovaně ukázalo jako neefektivní (jako výrazně efektivnější se ukazuje forma příspěvkové organizace), kromě toho je dvojnásob absurdní, že by MŽP jako centrální orgán státní správy přišlo o základní pravomoci i odpovědnost za výkonná rozhodnutí Správy.
Návrh navzdory deklaracím o přenesení pravomocí blíž do regionu naopak přispívá k centralizaci výkonu státní správy. Například rozhodování o výjimkách ze zákazů je podle něj svěřeno v řadě případů svěřeno MŽP. To je v rozporu s dlouhodobě uplatňovaným principem decentralizace veřejné správy. MŽP naopak v připravované novele zákona o ochraně přírody a krajiny navrhuje svěřit kompetenci k rozhodování o výjimkách ze zákazů správám národních parků.
Návrh by mohl zablokovat průběh správních řízení a přispěl by k další eskalaci napětí mezi místní samosprávou a Správou národního parku Šumava. Povede k tomu část návrhu, která říká, že „Usnesení rady jsou podkladem pro rozhodovací činnost správy. Nesouhlasí-li ředitel správy s usnesením rady, předloží rozpor se svým stanoviskem ministerstvu životního prostředí, které věc rozhodne po projednání s dotčenými obcemi.“ Tímto návrhem se z Rady vytváří dotčený orgán ve smyslu správního řádu, který vydává závazná stanoviska. Každé jednotlivé rozhodnutí ve správním řízení bude čekat na vyjádření Rady, popřípadě na rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o rozporu. Takových rozhodnutí jsou přitom stovky až tisíce ročně.
Návrh neprošel žádným druhem veřejného projednání – ani s vlastníky pozemků, ani s obcemi. Přitom takové projednání jednoznačně požaduje platný zákon o ochraně přírody a krajiny při vyhlašování jakéhokoli druhu chráněného území, nota bene při vyhlášení národního parku, tedy jedné z nejcennějších kategorií chráněných území vůbec. Vlastníci, nájemci, obce, odborná veřejnost - ti všichni byli zcela opomenuti a to i přesto, že návrh pro ně přináší množství nových zákazů a omezení. Některé z nich přitom ani nepřipouštějí možnost výjimky.
Kvůli Národnímu parku Šumava přitom žádný zákon vznikat nemusí. NP Šumava byl v roce 1991 vyhlášen zcela v souladu s tehdy platnými právními předpisy příslušným nařízením vlády.