Ministr Miko odpověděl Miloši Zemanovi na jeho otevřený dopis
Ministr životního prostředí Ladislav Miko dnes odeslal odpověď na dopis bývalého premiéra Miloše Zemana, který se týkal hospodaření v lesích Národního parku Šumava. Protože dopis Miloše Zemana byl označen jako otevřený, rozhodl se ministr Miko reagovat rovněž otevřenou odpovědí.
Jakub Kašpar, tiskový mluvčí MŽP
Vážený pane Zemane,
oslovil jste mě otevřeným dopisem ve věci kůrovce a Šumavy, odpovídám proto stejným způsobem. Především mě velmi potěšilo, že jste přijal moji výzvu a chcete se na Šumavu podívat zblízka a v mém doprovodu. Věřím, že to je nejlepší způsob jak se s realitou seznámit. Bohužel (jak jsem Vám podrobněji osvětlil v soukromém dopise) ve Vámi navrženém termínu nemohu ze závažných zdravotních důvodů přijít, věřím ale, že spolu rychle najdeme termín, kdy se oba budeme schopni na Šumavě sejít. Na místě celkem nezáleží, fenomény které Vám chci v lese předvést jsou viditelné v různé míře prakticky všude ve vyšších partiích národního parku.
V poslední době se diskuse o Šumavě poněkud (snad předvolebně?) vyhrotila, proto se pokusím na Vaše výtky a poznámky reagovat co nejvěcněji, protože problém Šumavy je problémem věcným a odborným, pouze politicky zneužívaným (bohužel). Při naší schůzce, nebo i dříve, budete-li chtít, Vám na podporu tvrzení, která zde uvedu, můžeme poskytnout řadu statistických údajů, dat a publikovaných odborných článků. Tím bych také rád uvedl na pravou míru Vaše tvrzení, že má koncepce je v rozporu s míněním odborníků. Realita je taková, že většina (ovšem ne všichni) lesnických odborníků se kloní ke standardnímu managementu s kácením na celé ploše s odkazem na pozměnění šumavské přírody, naproti tomu převážná většina (a opět ne všichni) odborníků z oblastí ekologie, přírodovědných oborů a ochranářské biologie se jednoznačně kloní k managementu kombinovanému, tj. bezzásahovému v jádrových částech doprovázenému zasahováním v ostatních částech parku, tedy k modelu, který je na Šumavě uplatňován.
Ve Vašem dopise uvádíte, že naše koncepce je, že bez zásahového režimu si příroda pomůže sama a že tvrdíme, že když máme NP Šumava, tak žádné po století ověřené metody ochrany lesa nepotřebujeme, necháme přírodu samovývoji a budeme čekat desítky ba stovky let, než opět vznikne skutečný prales. Taková však naše koncepce není, i když tak často bývá zjednodušována. Koncepce je naopak vázaná na velmi strukturovaný, nikoliv uniformní přístup k šumavským lesům. V pásmu horských smrčin, většinou v 7 a 8 vegetačním stupni, existuje na Šumavě stále potenciál pro přirozený vývoj, existují i zbytky původních šumavských porostů. Ani velmi kvalifikovaní a schopní lesníci pod vedením pana ředitele Žlábka nedokázali v minulosti v těchto polohách zastavit postup kůrovcové kalamity bez ponechání obrovských ploch jednak stojících souší (přes 1200 ha), jednak gigantických holin (ca 800 ha). Důvodů je více, souvisí to s rozhodnutím bavorské strany v parku nezasahovat, s vývojem počasí, větrnými kalamitami atd. Nicméně je faktem, že stále zatím větší část toho, co tak vehementně kritizujete, správa parku převzala od zásahového a nikoliv bezzásahového režimu.
S ohledem na poslání parku (ochrana přírodních procesů), kvalitu a přírodní potenciál zdejších porostů a jejich schopnost přirozené regenerace a výsledky předchozího období, kdy se zasahovalo s uvedenými výsledky, byl tady nastaven bezzásahový režim. Celý proces procházel a prochází četnými peripetiemi, které jsou příliš složité pro jednoduché sdělení, ovšem mohu je samozřejmě v případě Vašeho zájmu podrobněji popsat. Tento režim byl ustanoven s vědomím že (a) přírodní procesy mohou vést a mnohdy povedou k postupné nebo náhlé fázi rozpadu lesa, ovšem s následnou přirozenou obnovou (což se v plné míře a dle předpokladů naplňuje, viz bavorský park a dnes už i naše centrální zóny) a (b) v ostatní ploše, kde jsou člověkem nejvíce pozměněné smrkové monokultury, mnohdy – jak lesníci správně uvádějí – alpského či jinak nevhodného původu, se musí velmi intenzivně lesnicky, způsobem co nejvíce blízkým přírodě, zasahovat. Jak vidíte, naše koncepce není sedět se založenýma rukama a čekat. Na převážné většině plochy lesů se naopak všechny Vámi zmíněné a po staletí ověřené, ba i nové a moderní metody péče o les velmi intenzivně uplatňují. Jen pro Vaši informaci, poměr je asi následující: bezzásahový režim je na cca 21 % parku (včetně ovšem slatí a rašelinišť, rašelinných smrčin apod.), na dalších ca 9 % je režim přechodový (zasahuje se, ale bez destruktivních metod) a na zbývajících 70 % se uplatňuje standardní a mnohdy velmi intenzivní lesnický management (ten má mj. zajistit, aby vliv kůrovce ze Šumavy na okolí či na majetek nestátních vlastníků byl minimalizován).
Tím současně odpovídám na Váš argument o Schwarzenberském kanálu. Samozřejmě byl zřízen ke plavení dříví do Vídně, samozřejmě že se les využíval a těžilo se v něm. V zásahových zónách se však dnes těží také a někdy možná více než tehdy (bohužel, např. po orkánu Kyrill to byla jediná možnost). Mimochodem, podle dostupných informací se i v době jeho provozu záměrně vynechávala těžba ve vrcholových partiích Šumavy, protože bylo dostatek mnohem jednodušeji dostupného dříví v okolí kanálu. I v případech, kdy těžba pomístně proběhla výše, zjevně tehdejší lesníci nechávali kusy porostu či výstavky pralesních smrků. Naše dnešní analýzy dokazují jednoznačně přítomnost jednotlivých smrků či jejich skupin ve věku přes 200, ba i přes 300 let.
Ještě k té idylce několikasetletého bezproblémového lesního hospodaření. Nejpodstatnějším a nejčastěji opakovaným argumentem dnešních diskusí je, že na většině území (nebo dokonce celém území!) dnešního parku je les pozměněn, stejnověký atd., zejména v důsledku jeho masivní výsadby v minulosti. Je třeba vzít v úvahu, že k ní došlo po obrovské, masivní kůrovcová kalamitě (někde kolem roku 1870), která vešla nejen do lesnické historie, ale i do krásné literatury. Pak následovalo ještě několik kalamit, ovšem už obvykle menších. Pane Zemane, v roce 1870 ještě nebyl žádný národní park, ani teorie bezzásahovosti, zasahovalo a těžilo se naplno, přesto ony ověřené lesnické metody nedokázaly kalamitu zastavit. Občas to prostě nefunguje – stejně jako hráze proti povodním.
Obvinil jste mě, ředitele parku a Stranu zelených ze zodpovědnosti. No, já jsem ministrem tři měsíce a obcím i krajům jsem jako první věc navrhl, abychom společně dali dohromady vizi, která stav stabilizuje alespoň na 10 let. Přes všechny mediální třenice na tomto návrhu pracuji a třeba se nám všem podaří přejít k věcné diskusi. K ostatním se vyjádřím jen obecně – bezzásahový režim ve vybraných částech parku byl už u jeho zrodu před dvaceti lety, pak se od něj na chvíli odešlo a zase se uplatňuje už od dob ministra Ambrozka. Kůrovec byl na Šumavě stále a bude i v budoucnosti. Takže obviňovat současné činitele resp. stranu, která do dění zasáhla poslední tři roky je podle mého poněkud schematické a možná i laciné.
Píšete, že jsem konečně po Vaší intervenci vyrazil na Šumavu ze své kanceláře i já. Ta poznámka je jedovatá, ale neodpovídá skutečnosti. Byl jsem téměř deset let inspektorem České inspekce životního prostředí a na Šumavu chodil řešit krádeže dřeva, nelegální těžbu a nedodržování ochranného režimu mnohokrát ročně. Pak jsem byl náměstkem ministra a jednal jsem pravidelně s obcemi i krajem, na Šumavě jsem byl mnohokráte, nemám úplnou statistiku. Starostové Vám to potvrdí – ostatně od té doby mají např. kompenzovány ztráty na daních, které jim předchozí management nebyl ochoten pravidelně zajistit. Projednávali jsme dokument O Šumavě společně, vyjednával jsem opakovaně a velmi detailně s předchozím hejtmanem i zástupci obcí a podnikatelských subjektů tzv. velkou dohodu o Šumavě. Dokonce i během mé práce v Evropské komisi v Bruselu jsem Šumavu několikrát navštívil, sledoval vývoj, propagoval tento náš klenot v Evropě i zahraničí a snažil se změnit image parku vnímaného jako park, který nesplňuje parametry národního parku. Od té doby co jsem ministrem a dříve než jste uveřejnil svůj dopis, jsem byl na Šumavě několikrát, třikrát jsem jednal se starosty resp. jejich zástupci, několikrát jsem se sešel s panem hejtmanem Zimolou (podotýkám, že nejdříve z mé iniciativy) i paní hejtmankou Emmerovou. Opravdu není potřeba Vašich obvinění, abych se „papalášsky“ vybral na Šumavu podívat. Možná také nevíte, že jsem vzděláním zoolog a ekolog, zadával jsem na Šumavě vícero studií a některých z nich jsem sám autorem či spoluautorem. Pravda, nelétám tam vrtulníkem a o mé přítomnosti vždycky noviny nepíšou.
Ale abych se vrátil k šumavským lesům. Tak trochu zpochybňujete přirozenou obnovu v lese (Potěmkinovy vesnice). Uvidíte ji sám, pokud chcete zatím drobnější stromky opravdu vidět. Obnova nastává všude, někde dříve a někde později, někde řídce a někde masivně. To je právě základ věkově a prostorově rozrůzněného lesa, který je lepší než stejnověký a všude stejně hustý, podle norem a do dvou let po vytěžení (podle zákona) vysázený les. Na bavorské straně mají o dvacet let bezzásahového vývoje více, doporučuji se jít podívat, co les sám umí, opravdu to stojí za to a nepochybuji, že to přesvědčí každého. Nemusíte čekat ani stovky ani tisíce let. Jedna nebo dvě dekády to ale budou. Připomínám ale, že vysazené sazeničky neporostou o nic rychleji, spíše pomaleji (zejména zase v nejvyšších polohách), protože bez ochrany a živin od odumírající předchozí generace lesa často hynou a musí se opakovaně dosazovat.
Závěrem k tolik opakovanému tvrzení o experimentu, neověřeným dohadům atd. Princip bezzásahovosti není našim vynálezem. Platí pro všechny parky, který nejprestižnější světová organizace ochrany přírody – IUCN – zařazuje do své kategorie II, tedy národní park. V Evropě se uplatňuje na řadě míst, včetně míst se smrkovými porosty jako na Šumavě. Deset nebo jedenáct evropských parků nese dokonce certifikát PAN Parks, tj. certifikát bezzásahové divočiny na souvislé ploše nejméně 10 tis. hektarů. Bezzásahové parky nejsou jenom na boreálním severu, jak se říká – jsou i v Itálii, Slovinsku, Polsku, Portugalsku. Všechny německé parky (nejen tedy bavorský na druhé straně hranice) mají z principu zakotvena bezzásahová území, podle stavu parku v různé fázi naplnění (nejdál jsou právě na bavorské straně Šumavy a v NP Berchtesgaden).
Osobně jsem se účastnil několika odborných lesnických konferencí o kůrovci a viděl jsem zkušenosti ze Švýcarska, Polska, Slovenska, Litvy a dalších zemí. Polský institut výzkumu lesa např. prezentoval, že v těchto nadmořských výškách byl průběh kůrovcové kalamity stejný, ať se zasahovalo či nikoliv. Švýcarští lesníci prezentovali, že při velkých kalamitách typu orkánu Kyrill je mnohem významnější zasahovat po okrajích kalamity než odstraňovat veškeré spadlé dřevo atd. atd. Vedle toho máme výsledky práce ekologů, klimatologů, hydrologů a pedologů či pedobiologů. Tyto práce potvrzují, že situace v lese s usychajícím stromovým patrem ve fázi rozpadu je vždy lepší a blíže původním podmínkám než situace na vytěžené holině.
Zjednodušeně řečeno, vysychající stromy stále ještě zaručují kontinuitu lesního prostředí (byť omezeně), holiny po těžbách už nikoliv, a to ani po dosazení mladých stromků. Existuje prostě celá řada odborných podkladů, které k rozhodnutí o diferencovaném managementu vedly a které jej odborně zaštiťují. Lze namítnout, že ponecháním bezzásahových zón se přenesou kůrovcové holiny níže. Na některých místech tomu tak opravdu bude, tady jsme ale právě v onom méně hodnotném, pozměněném lese, jehož obnova je navíc jednodušší než ve vrcholových partiích.
Navíc, přes katastrofální a v době našeho života bezprecedentní rozměry orkánu Kyrill, zatím vzniklé holiny v zásahových zónách zdaleka nedosahují rozměrů, které jste viděl ve vrcholových částech Šumavy, a které zde vznikly v době masivního zasahování.
Vážený pane Zemane, doufám, že alespoň některé důvody, které motivují diferencovaný management na Šumavě, akceptující (na čtvrtině či třetině plochy) přírodní procesy a bezzásahový management a samozřejmě používající standardní, zásahový, přírodě blízký management na celé zbývající ploše parku, doplní informace a přivedou Vás k zamyšlení v širším odborném kontextu. Více Vám můžu ukázat na místě (např. otázku zachování či rozkladu živin a humusu, vyplavování toxických látek do půdy, půdní struktury a na to navázané schopnosti zadržet vodu atd.) nebo při jiném našem setkání. Čím méně zpolitizovaná a vyhrocená a čím více odborná, pragmatická a věcná diskuse se bude vést, tím lépe pro Šumavu i pro lidi kteří ji obývají či navštěvují.
S pozdravem
Ladislav Miko
Fotografie z horských smrčin v NP Šumava můžete zhlédnout v našich fotogaleriích 1, 2 a 3.