Dnes si připomínáme mezinárodní ozonový den
Postupné ničení ozonové vrstvy je reálnou hrozbou pro život na Zemi, proto je její ochrana směřující k návratu ozonové vrstvy do přirozeného stavu předmětem mezinárodních úmluv, konkrétně tři desítky let trvající Vídeňské úmluvy a Montréalského protokolu. Jde o jedinou mezinárodní smlouvu v oblasti životního prostředí, kterou podepsaly všechny státy světa. Opatření, která ukládá, směřují především k ukončení výroby a spotřeby látek poškozujích ozonovou vrstvu.
Díky globální ratifikaci Montrealského protokolu a celosvětovému zákazu výroby a spotřeby látek poškozujících ozonovou vrstvu [1] se obsah stratosférického ozonu postupně zvyšuje. V současné době se na mezinárodním poli připravuje změna Montrealského protokolu, která má za cíl omezit výrobu a spotřebu dalších látek. Jde o fluorované skleníkové plyny, které se ve velké míře používají jako náhrady látek poškozujících ozonovou vrstvu v chladicích a klimatizačních zařízeních. Fluorované skleníkové plyny nepoškozují ozonovou vrstvu, avšak nemalou mírou přispívají ke globálnímu oteplování.
Z historie
Ve druhé polovině 20. století začaly být do atmosféry vypouštěny některé chemické látky, které ozon v atmosféře ničí a tím poškozují ozonovou vrstvu a její funkci. Úbytky ozonu zaznamenala pozemní i družicová měření [2]. K největšímu zeslabení ozonové vrstvy zatím došlo na jižní polokouli nad Antarktidou, známé je pod pojmem „ozonová díra“. Zeslabení ozonové vrstvy je pozorováno i ve středních zeměpisných šířkách, tedy se týká také České republiky. Dokazují to dlouhodobá měření atmosférického ozonu, která se provádějí na pracovištích Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové a v Praze-Libuši.ČR je v ochraně ozonové vrstvy významně aktivní na domácím i světovém poli. Solární a ozonová observatoř Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové monitoruje stav ozonové vrstvy a slunečního záření na území ČR, a to nepřetržitě již od roku 1962. Data z Hradce Králové jsou vzhledem ke své kvalitě standardně vyžívána ke sledování dlouhodobých globálních trendů a ke kalibraci družicových měření ozonu. Čeští vědci navíc měří stav ozonu také v Antarktidě. Tato data pak využívají vlády spolupracující v rámci Montrealského protokolu a Vídeňské úmluvy k rozhodování o tom, zda je nutné celosvětovou regulaci zpřísnit a případně jakým způsobem.
Poznámky:
[1] Ozonová vrstva Země se nachází ve výškách kolem 20 km a obklopuje celou zeměkouli jako jeden souvislý ochranný obal. Ozon je plyn, který je přirozenou součástí zemské atmosféry. Zachycuje část UV záření poškozujícího přírodu a naše zdraví (označované jako UV-B), ale propouští jiné paprsky (označované jako UV-A), které jsou naopak pro život na Zemi důležité a potřebné. Díky atmosférickému ozonu se proto na zemském povrchu mohla v uplynulých milionech let rozvíjet živá příroda včetně lidského života.
[2] Na stránkách NASA - Národní úřad pro letectví a kosmonautiku - můžete porovnat množství ozonu ve stratosféře v různých letech.
Zde lze sledovat, jak se měnila ozonová vrstva od roku 1979 do roku 2015. K největšímu zeslabení ozonové vrstvy došlo podle dlouhodobého měření okolo roku 2006. Podle vědeckých studií by se obsah stratosférického ozonu mohl vrátit na svoji původní hodnotu v polovině 21. století.
Kontakt pro více informací:
Tiskové oddělení MŽP
Tel.: 267 122 944 nebo 267 122 534
E-mail: tiskove@mzp.cz