České ovzduší se dvacet let od revoluce výrazně zlepšilo, problémy však stále trvají
„České ovzduší se dvacet let od revoluce výrazně zlepšilo, stále však přetrvávají problémy, které je nutné řešit, a to nejlépe novou legislativou,“ komentoval hlavní myšlenky dnešního semináře k 20. výročí od 17. listopadu 1989 ministr životního prostředí Ladislav Miko.
Na semináři organizovaném ministerstvem životního prostředí, který se konal pod záštitou premiéra Jana Fischera, se sešli vedle ministra Mika i další odborníci, kteří se dlouhodobě zabývají problematikou ovzduší České republiky.
O moderování se postaral Bedřich Moldán, historicky první ministr životního prostředí. Mezi panelisty byl Petr Veselský, pamětník listopadových událostí roku 1989 v Teplicích, Ivan Obrusník, ředitel Českého hydrometeorologického ústavu, Helena Kazmarová ze Státního zdravotního ústavu, Svatomír Mlčoch advokát a učitel práva, Vladislav Bízek z Akademie věd České republiky a Pavel Šremer, ředitel Odboru politiky životního prostředí Ministerstva životního prostředí.
„Bylo to právě v Severních Čechách, v Teplicích, které byly v 19. století považované za „Malou Paříž“, kde 13. listopadu 1989 vyšli studenti do ulic protestovat proti těžebním průmyslem zdevastovanému ovzduší“, popisuje události listopadových dní Petr Veselský, účastník a organizátor tehdejších listopadových akcí. „Právě vznik Ekofóra pánevních oblastí, které vzniklo na platformě Občanského fóra, na sebe navázalo skupinu odborníků z oblasti životního prostředí, která začala ve spolupráci s vládními představiteli a parlamentem připravovat opatření, která brzy vedla k výrazné změně a snížení znečištění ovzduší v severočeském regionu“, komentoval průkopnické začátky ochrany životního prostředí u nás Petr Veselský.
Ivan Obrusník, ředitel Českého hydrometeorologického ústavu na semináři potvrdil obecný trend zlepšování ovzduší v naší republice, "ke zlepšení došlo jak v Severních Čechách tak i jiných oblastech, ale v úsilí zlepšovat naše ovzduší je třeba pokračovat". Od roku 1990 došlo především ke snížení emisí oxidu siřičitého, které dlouhodobě v České republice způsobovaly kritické smogové situace. Do roku 2000 došlo k jejich desetinásobnému poklesu. Mezi další nebezpečné a problematické látky, které znečišťují naše ovzduší pak patří prašné částice [2]. „V současné době se však všechny látky dostaly na určitou mez a dále neklesají. V roce 1993 převážnou část emisí způsobovali většinou velké stacionární zdroje jako teplárny a elektrárny, dnes se zvyšují negativní efekty z dopravy a roli znečišťovatele dnes hrají i malé a komunální zdroje“.
Helena Kazmarová ze Státního zdravotního ústavu rovněž potvrdila pozitivní trend především v poklesu úmrtnosti a prodloužení délky života. „Přesto zřetelně zaostáváme za evropskými zeměmi a jejich náskok se nám zatím nepodařilo vyrovnat. V České republice se v letech šedesátých až devadesátých délka života v podstatě neměnila, na rozdíl od evropských států, kde se zvyšovala“.
„Mezi současné nejpalčivější zdravotní problémy obyvatel České republiky patří chronická onemocnění kardiovaskulární a nádorová onemocnění, dále degenerativní onemocnění, došlo k výraznému nárůstu poruch reprodukce, nárůstu alergií a diabetu. Zároveň můžeme říci, že právě zvláště u alergií, poruch reprodukce a diabetu se uvažuje, že jedním z ovlivňujících faktorů v celém tom faktorovém poli je právě stav životního prostředí,“ dodává doktorka Kazmarová.
„Od konce osmdesátých let samozřejmě došlo v oblasti legislativy životního prostředí k výraznému posunu, je však nutné zmínit, že již od počátku jsme měli progresivní zákony, při vstupu do EU jsme museli transponovat směrnice a došlo tak k novým impulsům, ale základní kostra byla hotová v několika málo prvních letech po listopadu,“ uvedl blok prezentací Svatopluka Mlčocha a Ladislava Bízka k tvorbě legislativy životního prostředí na počátku 90. let Bedřich Moldán. Nechyběla ani prezentace o roli nevládních organizací v oblasti životního prostředí od ředitele Pavla Šremera.
Po sérii všech prezentací, které se věnovali především historii a současnému stavu ovzduší v České republice, vystoupil ministr Miko s návrhem, jak by mohla vypadat budoucnost českého ovzduší. Představil totiž návrh nového zákona o ovzduší, který v současné době prochází veřejnou diskusí.
“Původní zákon o ovzduší se mnohokrát upravoval a není správné pokračovat dalšími dílčími novelami. Ve stávajícím zákoně nám chybí nástroje, které je třeba nově vytvořit,“ říká ministr Miko.
Mezi nejdůležitější změny v zákoně, které ministr představil, patří revize systému poplatků za znečištění, snížení administrativní zátěže a samozřejmě transpozice evropských směrnic. Mezi nejdůležitější nástroje ochrany ovzduší pak patří zavedení nízkoemisních zón, kompenzace na novou výstavbu či regulace mobilních a malých zdrojů znečištění [2]. „Zákon je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení, po vyhodnocení a vypořádání připomínek ho chceme předložit vládě,“ dodává ministr Miko.
1/ Prachové částice (PM10 a PM2,5) jsou významným rizikovým faktorem s mnohočetným efektem na lidské zdraví. Velikost i složení částic jsou ovlivněny zdrojem, ze kterého pochází. Vždy jde o směs látek s různými účinky. Řada z nich současně působí i jako nosič některých dalších škodlivin. Účinek částic závisí na jejich velikosti, tvaru a chemickém složení. Velikost částic je rozhodující pro průnik a ukládání v dýchacím traktu. Větší částice (PM10) jsou zachyceny v horních partiích dýchacího ústrojí. Jemnější částice (PM2,5) pronikají až do plicních sklípků
Petra Roubíčková, tisková mluvčí MŽP
2/ Informace o obsahu nového zákona o ovzduší najdete zde: Návrh nového zákona o ovzduší
Fotografie ze semináře o ovzduší najdete zde.