Ministr Petr Hladík a jeho ekojízda šalinou
Váš aktuální nejoblíbenější dopravní prostředek je?
Nejraději mám tramvaj, nebo jak my v Brně říkáme, šalinu.
Proč preferujete právě tento druh přepravy z bodu A do bodu B?
Šalinu mám nejradši, protože si v ní mohu popovídat s náhodnými cestujícími a dozvědět se něco o jejich životě. Proto, když mi to práce dovolí, jezdím do školy s dcerou nebo o víkendech s celou rodinou. Také je to často nejrychlejší způsob, jak se pohybovat po městě, je udržitelný a nemusíte se stresovat za volantem.
Využíváte ještě nějaké dopravní prostředky třeba na delší nebo daleké cesty?
Celá naše rodina je zvyklá využívat veřejnou dopravu. Jezdíme často nejen šalinou, ale i autobusem nebo parciálním trolejbusem, který se teď v Brně zkouší. Parciální trolejbus jezdí ve městě jako trolejbus, v okrajových částech sundá tykadla a dál jede bez trakčního vedení. V části trasy si může dobít baterii, na kterou se pak vrátí zpátky. Máme rádi i kola. Každá naše dovolená se bez kol prakticky neobejde. Loni jsme byli na Křivoklátsku, letos v Krušných horách.
Zaměřujete se, aby vaše cestování zanechalo co nejmenší uhlíkovou stopu?
Ano, když mi to umožní pracovní povinnosti. Snažím se k tomu vést i své děti. Ty nejstarší už samy někdy radši vytáhnou kolo nebo jdou pěšky. Ale nemyslím si, že je to něco nového; podobně uvažovali třeba i moje babička s dědou.
Máte kladný vztah k udržitelnému způsobu života a co pro to děláte?
Pocházím ze sedlácké rodiny, takže k udržitelnosti mám blízko už odmala. Naši jen tak něco nevyhodili. Podobně uvažuje i většina Čechů. Něco opravit nebo vrátit materiál zpátky do oběhu ale často ani není možné. To se snažím na ministerstvu změnit. Rád také trávím čas obnovou lesa po kůrovci.
Jaký nejšílenější nebo nejzábavnější zážitek vám přineslo vaše dosavadní ježdění šalinou?
Už jsem toho v šalině zažil docela dost – od posledního zvonění na střední škole po živý koncert nebo záchranu života. Baterky mi dobíjí rozhovory s ostatními cestujícími. Občas se mi dokonce podaří jim s určitými problémy nebo starostmi pomoci. To mi hned zlepší den.
Co posloucháte za oblíbenou hudbu nebo jaké ladíte rádio?
S dětmi si nejčastěji zpíváme Pokáče. Třeba „Žeru naši planetu“ si hodně oblíbily. Se ženou máme rádi brass bandové kapely. Miluji také folklor a hody – přece jenom jsem z Jižní Moravy, kde to má stále obrovskou tradici.
Víte, které dopravní prostředky nejvíce znečišťují ovzduší?
Například nákladní lodě. Jsme zvyklí objednávat věci z celého světa, přitom kvalitnější a hezčí výrobky často vznikají i v Česku. Máme řadu velmi šikovných podnikatelů, kteří se nebojí nejnovějších technologií a inovací, jen se o nich často neví. V české povaze je, že se neumíme moc chlubit a pochválit. Ale v tomto případě je to škoda.
Kdybyste měl neomezený rozpočet, jaký by byl váš vysněný dopravní prostředek a proč?
Jezdit vozem za desítky milionů, jako je šalina, mi přijde na pohyb ve městě docela dobré. Ale také čekám na elektromobil, do kterého se vejde sedm lidí, protože máme velkou rodinu. Některé značky automobilů už zkoušejí i tyto typy. V Česku máme navíc úžasnou veřejnou dopravu. Pocházím z Osové Bítýšky, přes kterou vede železniční trať. Každý den jsem ji využíval po cestě na střední školu, každý týden s ní jezdil na vysokou a za kamarády. Díky skutečně husté síti hromadné dopravy k sobě máme všichni blíž. Ale ten nejlepší udržitelný dopravní prostředek máme všichni pořád s sebou. Pěšky se dá dostat všude, nemusíte řešit parkování a je to zdarma. Ať už se vydáme po městě, nebo objevovat naši krásnou českou přírodu.
Jak je na tom podle vás Česká republika s přístupem k ekologii a ekologickému způsobu dopravy?
Jsme na tom dobře, v porovnání s ostatními se rozhodně nemáme za co stydět. Důležitá je otevřenost různým technologiím a uvidíme, která z alternativ čistého provozu si nakonec najde své místo. Aktuálně máme třeba uzavřené memorandum o využívání vodíkových technologií na železnicích.
Máte nějakou zemi, která je na tom podle vás lépe a měli bychom se jí inspirovat?
Velkou inspirací, kterou sleduji v zahraničí, je pohyb na kole. Líbí se mi, jak šikovně lidé v některých zemích zahrnuli kolo do svého každodenního městského života. Inspirací jsou ale i města v Česku. Někde třeba postupně zavádějí vodíkové autobusy nebo už zmíněné parciální trolejbusy.
Připojil byste prosím svůj vzkaz ostatním účastníkům dopravního provozu?
Hlavně na sebe buďte opatrní, ať už cestujete čímkoliv.