Pro českou přírodu s Vladimírem Kořenem
Jaký je tvůj vztah k přírodě? A jak v ní rád trávíš čas?
Příroda je pro mě oázou. Dodává mi energii, kterou mi občas bere civilizace. Stačí půl hodiny, dívat se a dýchat. Rád chodím na houby, na ryby nebo se jen tak procházím kolem potůčku či řeky a dívám se do tůní a proudů.
Mohl bys vyjmenovat alespoň tři přírodní oblasti v České republice, které opravdu miluješ a u každé říci proč konkrétně?
Mám rád řeku Ohři, tu dolní na Litoměřicku. Měl jsem rád chvíle, kdy jsem vyšplhal na nějaký strom a díval se na ryby, jejich dramata i zdánlivou bezstarostnost. Fascinujeme mne České Švýcarsko, jeho skály a rozervanost. A v Říčanech potok Rokytka, který se nádherně vlní, nicméně je na něm už hodně cítit tlak civilizace. Jeho původní přírodní bohatství je už trochu rozprášené, ale stále se tu ještě najdou vzácné střevle.
Jaký je tvůj nejsilnější zážitek spojený s přírodou? Změnil nějak tvůj pohled na život nebo přírodu jako takovou?
Zvláštní je sledovat říční ryby ve tření. Takové parmy, to jsou mohutné ryby proudů, dokáží řeku při tření úplně rozsvítit. Jejich těla odrážejí slunce a voda se blýská. Krásná jsou pak milionová hejnka potěru. Viděl jsem ale také, jak buldozery trdliště – tyhle porodnice řek ničí a to mne zasáhlo na celý život.
Vzpomeneš si na nějakou hezkou vzpomínku z přírody spojenou s dětstvím? Jezdil jsi třeba jako malý někam do přírody na tábor? Jaké na to máš vzpomínky a co ti to dalo do života?
S tatínkem a maminkou jsme v dětství přebrodili řeku Ohři a sedávali jsme na oblázkových říčních plážích. Bylo to krásné, plné života. Ovlivnilo mě to zásadně, dokonce to byly tak silné chvíle, že si na ně vzpomínám po 50 letech života. Objevily se i v mé přírodně laděné knížce.
Vzhledem k tomu, že opravdu miluješ přírodu, máš kladný vztah také k ekologii a životnímu prostředí? Mohl by ses podělit se čtenáři, co konkrétně ty děláš pro naši planetu, abys ji trochu ulevil?
Příroda je naše kolébka, jsme s ní bytostně spjatí a ničení přírody je sebevražedným krokem. Bez zdravé přírody nebudeme moci žít. Život vytrvá, ale lidská civilizace ne. Nemůžeme se chovat jako biliónová hejna sarančat. Máme mozek a srdce, takže stále tak nějak věřím, že lidstvo nezničí vše, co se vyvíjelo miliony let. Co dělám já? Snažím se třeba o záchranu malých druhů ryb jako jsou karas obecný či slunka obecná. Chováme je ve školním jezírku.
Kdybys mohl změnit jednu věc, která by měla pozitivní dopad na přírodu, co by to bylo?
Ubral bych říčních staveb. Spousta rozpadajících se jezů se nemusí opravovat. Řeky jsou neprůchodné a takové střekovské zdymadlo přineslo konec mnoha druhům říčních ryb!
Otázka, která mě jako milovníka zvířat velmi zajímá? Sdílíš domácnost s němými tvářemi neboli chováš doma či na zahradě nějaká zvířata?
No jasně, máme psa Maxe, kočku, zebřičky…. A na zahradě slepýše, ještěrky, a takovou speciální hromadu kompostu, která je plná života.
Jakou knihu nebo film o přírodě bys doporučila ostatním a proč?
Jsem obdivovatel Davida Attenborougha. Moc se mi líbí knihy Nakladatelství Kazda: Co ryba ví, Ptačí smysl, Propletený život. A taky jsem jednu knížku pro toto nakladatelství napsal sám. Jmenuje se Řeka zázraků.
Moc ti děkuji za tvůj čas, který jsme spolu mohli v přírodě strávit! Na závěr našeho povídání bych tě poprosil o vzkaz ostatním návštěvníkům českého lesa, hor a přírody obecně:
Dívej se, vnímej, kochej se, obdivuj…. A pamatuj, že nemusíš vše řídit, utvářet a měnit…
