Bursík: Japonsko ještě svůj redukční závazek nestanovilo, k rozšíření uhlíkového trhu se hlásí
Ministr životního prostředí Martin Bursík dnes v čele delegace Evropské unie absolvoval sérii jednání s představiteli japonské vlády o budoucí dohodě o ochraně klimatu, která má být uzavřena v prosinci letošního roku v Kodani.
Ministra Bursíka na jednání doprovází v rámci tzv. Trojky švédský ministr životního prostředí Andreas Carlgren, který jej v červenci vystřídá ve funkci předsedy Rady EU pro životní prostředí, a zástupkyně Evropské komise Nancy Kontou.
„Japonsko je jedním z nejdůležitějších partnerů v mezinárodním vyjednávání a lídr v oblasti nízkouhlíkových technologií. Proto se na něj logicky zaměřuje naše pozornost“. Japonsko je zároveň s ročními emisemi 1,6 miliard tun CO2ekv šestým největším světovým producentem skleníkových plynů.
Evropská delegace dnes jednala mimo jiné s místopředsedou japonské vlády Takeo Kawamurou, ministrem zahraničních věcí Hirofumi Nakasonem, ministrem životního prostředí Tetsuo Saitem, první náměstkyní ministra hospodářství, obchodu a průmyslu Sanae Takaichi, ale také se stínovou ministryní životního prostředí za Demokratickou stranu Japonska Tomiko Okazaki.
Ministři se při jednáních soustředili především na možnosti, jak zároveň řešit současnou světovou globální ekonomickou krizi a krizi klimatickou, tedy jak nejefektivněji pomoci světové ekonomice v přechodu k nízkouhlíkovým a energeticky efektivním technologiím. To povede k vytváření nových příležitostí pro soukromý sektor a nových “zelených“ pracovních míst. Takový obrat bude zároveň znamenat zmírnění závislosti na ropě a zemním plynu z politicky nestabilních oblastí i snížení nákladů na energie.
Klíčovou otázkou v jednáních byla otázka střednědobých závazků na snižování emisí skleníkových plynů do roku 2020, které mají být součástí nové klimatické dohody. EU již svůj závazek stanovila na úrovni 20% redukce oproti roku 1990 a v případě podpisu nové dohody je odhodlána tento závazek navýšit na 30 %, což je v souladu se závěry Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který říká, že by se budoucí redukční úsilí rozvinutých zemí do roku 2020 mělo pohybovat v rozmezí 25-40% oproti roku 1990.
Japonsko zatím tak daleko není a zkoumá šestici možných scénářů (od +6% do -25%), ze kterých bude na základě analýz vybrán jeden, který chce premiér Aso vyhlásit do června letošního roku. EU a Japonsko se shodují na nutnosti zapojit do budoucí dohody oba nejvýznamnější světové znečišťovatele USA a Čínu, liší se však v otázce emisních redukčních příspěvků a to zejména ze strany Číny, kde Japonsko navrhuje zavést závazné emisní závazky podle emisní intenzity jednotlivých průmyslových sektorů.
Ministři životního prostředí EU se ve svých závěrech z 2. března shodli na tom, že od rozvojových zemí včetně Číny budou požadovat zavedení nízkouhlíkových rozvojových plánů s cílem snížit prudký růst emisí v těchto zemích o 15 - 30% do roku 2020 oproti scénáři očekávaného vývoje bez redukčních opatření (business as usual).
Ministři diskutovali i o roli trhu s uhlíkem. Japonsko již, podobně jako EU, zavedlo svůj domácí systém obchodování pro největší průmyslové znečišťovatele, ale japonský systém je stále ještě ve fázi testování založen na dobrovolné účasti průmyslových podniků. Unie má za cíl postupně propojit jednotlivé domácí systémy zemí OECD do roku 2015 a vytvořit tak jednotný globální uhlíkový trh, ve kterém by do roku 2020 měli být zařazeni všichni nejvýznamnější průmysloví znečišťovatelé – včetně rozvojových zemí. „Delegace EU se právě chystá do USA diskutovat také o propojení budoucího amerického federálního systému obchodování s evropským systémem,“ připomněl Martin Bursík. Japonsko se k budoucímu možnému rozšíření svého systému obchodování a propojení jednotlivých národních modelů staví po dnešním jednání velice vstřícně.
Ministr Bursík v neděli spolu s delegací EU odletí z Tokia do Washingtonu, kde proběhnou v pondělí a úterý další jednání s klíčovými představiteli nové americké administrativy.